Historie obce

Výklad názvu obce

O původu jména Masojedy nemáme dostatek informací. Název vysvětlil Dr. Antonín Profous jako složeninu dvou slov: „ves lidí, kteří jedí maso“, což může svědčit o zvyku či jisté oblibě původních zakladatelů v pojídání masa, německy „Fleischesser”,¹). Všimněme si také názvů nedaleko ležících obcí Kozojedy a Konojedy. Název původní osady prošel ve středověku řadou lingvistických změn a to dle toho, který písař namáčel brk: Masogied, Masogedy, Masojet, Masogedi, ale i Masoujedy!

Založení vsi

Kdybychom se chtěli pokusit doložit nejstarší osídlení obce archeologickými nálezy, zjistíme, že se zde v minulosti neprováděl žádný soustavnější výzkum.²) V regionálním muzeu existuje několik střepů slovanské a raně středověké keramiky, které zde nalezli většinou rolníci, nebo místní při bourání staveb, ale pro ucelení historického obrazu počátků obce nelze tyto fragmenty použít. Osada byla založena na počátku 14. století uprostřed černokosteleckých lesů, a to ve velmi vhodné kolonizační poloze při soutoku dvou potoků, které zajišťovaly zavlažování polí, ale i zásobování obce a hospodářského zvířectva vodou. Není vyloučeno, že bylo pro založení vsi nutno vykácet část lesa, jako se tomu stalo severněji u obcí Přišimasy, Limuzy, Tuklaty, Rostoklaty a Klučov.

Páni z Masojed 1342-1360

Nejstarší písemné záznamy o obci pochází z první poloviny 14. století, kdy se odtud 25.1.1342 připomíná Hron z Masojed „de Masogied“, jemuž král Jan Lucemburský propůjčil jako svému společníku práva a platy v Nové Vsi u Českého Brodu. Za vlády Jana Lucemburského byl komorní majetek v okolí Kostelce rozdělován mezi rytíře a nižší šlechtice v léno. Z významných rodů jmenujme rytíře Hájky z Chrástu, kteří drželi menší panství mezi Kostelcem, Českým Brodem a Kouřimí. Český Brod byl ve výše dotčeném listu uveden jako Německý a říkalo se mu obyčejně také Kunigsbrun – Královský Brod.³)

Vesnici drželi páni z Masojed až do roku 1360, kdy Jan z Masojed prodal Masojedy společně se sousedními Doubravčicemi Mindenskému biskupovi Dětřichovi z Portic jako nadační zboží pro nově založený klášter ve Skalici (založen 1357). Téhož roku Lutolt Hájek z Chrástu prodal biskupovi ves Dolánky pod Doubravčicemi. Jan i Lutold drželi své zboží do té doby manským právem, které však bylo po odkoupení pozemků pro klášter změněno. Karel IV. potvrdil listinou ze dne 16.6.1360 klášteru obce Masojedy, Doubravčice a Dolánky jako zboží zpupné neboli dědičné.⁴) Prodejem zdejší vsi byla učiněna poslední zmínka o vladycích z Masojed.

Skalický klášter 1360-1421

Vesnice náležela po celou druhou polovinu 14. století Skalickému klášteru, jehož mnichům poskytovala jako další vsi v regionu výživu, naturálie a platy. Ke klášteru náležely: Skalice, Miškovice, Lipská, Zalešany, les Kozí hřbet, kde konvent vystavěl klášterní hrádek Šember, Kobylí pole, Lhota u Plaňan, Ždánice, Masojedy, Doubravčice a Dolánky. Mezitím se dovídáme o další zmínce z roku 1392. Tehdy Matěj z Malovar přiznal před pražskými úředníky, že ve středu 18.12.1392 prodal své manželce Kateřině 100 kop grošů platu, který mu vycházel z Malešova a Malého Jeseníku. V souboru poplatných obcí bylo také 10 kop ročního platu na Masojedech. Prodej se udál se svolením Matějova bratra Jana z Poříčan.⁵)

Po smrti Václava IV. vypukla husitská revoluce, která se dotkla většiny církevních organizací v zemi. V dubnu 1421 došlo také na opatství Skalického kláštera, jež pražané do základů vypálili a klášter pobořili. Mnichy, kteří včas neuprchli čekala na místě smrt. Klášterní majetek byl se všemi pozemky i s Masojedy přerozdělen mezi feudály, kteří obsadili město Kouřim. Z této doby se o vsi bohužel nezachovala žádná přesnější zmínka.

Šestákové z Landštejna – Panství Tuchoraz ?-1495-1579

Další údaj, jednající o Masojedech pochází z 25.1.1495, kdy Jan Kába uzavírá z obav o své zdraví a napjatých poměrů v zemi závěť, v níž odkazuje svým příbuzným části svého majetku v Chvatlinách (u Zásmuk), gruntovní dům v Českém Brodě a oznamuje, že má mezi jinými osobami také 5 kop komorního platu na panu Svitáčkovi v Masojedech.⁶) Pan Svitáček nebyl nikdo jiný než Jan Svitáček z Landštejna , který po svém otci zdědil roku 1484 čerstvě přestavěný zámek Tuchoraz s menším panstvím, do něhož tenkrát Masojedy náležely. Kdy a jak došlo k připojení obce k Tuchorazi, není známo.

Jan k Tuchorazi přikoupil roku 1505 tvrz v Chrástu s dvory, příslušenstvím a udává se, že zemřel roku 1514, kdy se ujala vlády vdova Anna z Kopidlna se syny Adamem, Mikulášem a Vilémem. Z těch hospodařil na Tuchorazi od roku 1523 Adam z Landštejna, který měl 3 dcery. Po jeho smrti se Vilém přihlásil o poručnictví nad dcerami a stal se novým pánem Tuchoraze.

Roku 1541 vypukl na Pražském hradě neblaze proslulý požár, při němž shořela velká část agendy úřadu Desk Zemských. Tím nenávratně zanikla řada listin a vlastnických dokumentů vedených od 14. století. Vilém Sviták z Landštejna byl tedy nucen doložit rodinný majetek v Deskách Zemských novým vkladem. Učinil tak v roce 1542, kdy si do Desk nechal vložit městečko Tuchoraz s zámkem, dvory kmetcími (robotní) a poplužními s platy, pustý zámek Šember, vesnice Břežany, Přistoupim, Rostoklaty, Doubravčice, Masojedy, krčma v Hradešíně, Dolánky a další dědičné zboží, které mu právem náleželo.⁷)

Smiřičtí ze Smiřic – Panství Kostelec nad Černými lesy – 1579-1621

O rok později získala roku 1543 Tuchoraz s panstvím Eliška z Landštejna, která se provdala za purkrabího Bořivoje z Donína. S ním měla dcery Kateřinu, Magdalenu, Lidmilu a Alžbětu, které po své matce Elišce prodávají 29.8.1579 zámek Tuchoraz, poplužní dvůr a městečko s krčmou a panskou kovárnou, rybníky, sádkami, mlýnem, potoky a lesy, dále pak pustý zámek Šember (u Doubravčic), ves „Masoujedy“ s krčmou, v Chrástu tvrz s mlýnem, kmetcím dvorem s platem, výsadní krčmou a v Limuzích kmetcí dvory – čili celé panství se vším příslušenstvím za 10.000 kop českých grošů Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic a na Kostelci.
Smiřičtí touto koupí připojili Tuchoraz ke Kosteleckému panství, čímž byla Tuchoraz odsouzena k chátrání.⁸)

Masojedy náležely Smiřickým až do 26.4.1621, kdy byl Kostelec s panstvím a s veškerým fideikomisním a dědičným majetkem Smiřických zkonfiskován roku 1618 zemřelému Albrechtu Janu Smiřickému, který byl roku 1618 jedním z aktérů stavovského povstání a jenž osobně pomáhal vyhazovat z okna úředníka Fabricia při pražské defenestraci.⁹) Do konfiskace se vložil Albrecht z Valdštejna, jehož matka pocházela z rodu Smiřických ze Smiřic. Pro zisk usiloval o poručnictví nad slaboduchým „posledním“ Smiřickým Jindřichem Jiřím, což se mu nakonec podařilo a ujal téměř polovinu veškerého jmění.
Knížata z Liechtensteinu – 1626-1848

Kostelecké panství nezůstalo v rukou Albrechta z Valdštejna dlouho. Ten je za vidinou zisku prodal roku 1626 knížeti Karlu z Liechtensteinu za 600.000 kop míšeňských grošů. Panství tehdy tvořilo celkem 66 obcí včetně Masojed a 2 městečka – Kostelec nad Černými lesy a Klášterní skalici. ¹⁰) Od poloviny 17. století jsou Masojedy zmiňovány ve starých pramenech častěji, poprvé se můžeme setkat i se jmény obyvatel a jejich domů. 6.2.1630 žádá rektor Jesuitské koleje v pražském Klementinu P. Blažej Obeslavius černokosteleckého hejtmana, aby napravil spor Václava Koutského z Doubku. Ten chtěl potvrdit majetnické právo na takzvaný Piskáčkovský grunt (statek), který držela před smrtí jeho žena Eva po svém předchozím manželu Janu Piskáčkovi v Masojedech.¹¹) Roku 1631 se ve Vizitačním protokolu Hradešínské fary vykazuje 6 kop ječmene a 6 kop žita ze vsi Masoged.

V této době v Čechách řádila třicetiletá válka, která zanechala škody nejen na majetku, ale i na životech. Řada obcí byla Švédy navždy vymazána z map – z okolí Masojed připomeňme Dolánky s tvrzí pod Doubravčicemi. V Čechách žil po skončení války roku 1648 odhadem milion obyvatel. Mnozí obyvatelé skrze nucenou změnu víry a vysoké daně směňovali své grunty, nebo prchali za hranice. O situaci v Masojedech nás informuje výkaz Berní ruly¹²), který udává první jmenovité usedlíky v obci k roku 1654 a jejich daňovou povinnost vůči vrchnosti.

Ves Masojedy náležela knížeti Karlu Eusebiovi z Liechtensteinu při panství Kostelec nad Černými Lesy. Kvalita půdy byla prostřední, což představovalo průměrný výnos obilí. Z obce se uvádí 3 sedláci: Matěj Hospoda, Dorota Strážkovská a Matěj Procháska. Dále žili v Masojedech 3 chalupníci: roku 1654 nastěhovaný Matouš Šmidt, Jan Ktancišel a Linhart Skalník. Po dalších 3 domech zůstala pouze místa, kde domy původně stávaly. Mezi nimi se jmenují Homolkovský a Praysterovský pustý grunt a pustá Piskáčkovská chalupa – o níž jsme se zmínili již roku 1630. V celé obci bylo přiznáno 8 potahů (koní, nebo volů), 20 krav a 11 jalovic.

Berní rula je pro nás přínosná i v důsledku pozorování požárů v obci, které byly vzhledem k objektům ze spalného materiálu (došky, trámy, sláma) a téměř žádné protipožární ochraně v Masojedech rozsáhlé. Tak první z evidovaných požárů se udál na jaře roku 1669, kdy vzaly za své 2 domy, na podzim 1677 (3 domy), na podzim 1678 (1 dům), 1.1.1687 (3 domy), roku 1702 (1 dům) a roku 1712 shořela téměř celá obec (5 domů).

Po třicetileté válce byly Masojedy připojeny pod farní správu Sluštice-Tuklaty a od roku 1708 spadaly již pod samotné Tuklaty. Z konce 17. století ještě doznívá katolická náprava řady obcí, kde do nově zakládaných matrik a knih o docházce k Velikonoční zpovědi zaznamenávali farníci ty, kteří řádně nedocházeli do kostela a dokonce i občany podezřelé z kacířství. Z Masojed se z této protireformační doby připomínají roku 1671 tito nekající: Alžběta Matoušova s dvěma syny, Anna Pospíšilka, Václav Novotný, Dorota Linhartka a podruh Jan Zpívák s ženou. O dva roku později se 1673 udává jakási vdova Kateřina, která nepřišla na Hradešín ke zpovědi.¹³)

Roku 1734 byla obnovena na sousedním Hradešíně fara, kam obec spadá dodnes. Berní rula časem pozbyla svého účelu a bylo nutné pozemky a grunty nově vyměřit.

Roku 1757 vznikl tzv. Tereziánský katastr, který o Masojedech také dokáže říci mnoho. Vesnici držela kněžna Marie Terezie Savojská z Liechtensteinu. Připomíná se zde celkem 9 hospodářů, kteří měli pozemky o výměře nad 15 korců. Z Masojed chodilo 10 lidí na robotu: 1 člověk dva dny v týdnu, 5 lidí jeden den týdně, 2 chalupníci robotují 3 dny v týdnu a úkolem 2 podruhů z Masojed bylo zpracovat 2 sáhy dřeva ročně pro potřebu vrchnosti. Ve výkazu z roku 1713 byl v obci přiznán pustý „Masojedský“ rybník který bylo možné osadit rybami, připomíná se také les Bušinec. V souvěkých mapách můžeme pode vsí u hradešínského lesa vypozorovat 2 rybníky (jeden z nich „Žemlička“), které dnes neexistují. Obec měla roku 1713 pouhé 2 korce obecního lesa, zbylých 12 korců patřilo vrchnosti. Podle farního výkazu žilo v obci 53 duší.¹⁴)

Náboženské poměry se v Čechách koncem 18. století pozvolna ustálily, a to částečně díky vydání tolerančního patentu 15.10.1781 císařem Josefem II., jímž byla evangelická církev veřejně uznána. Ve Kšelích u Kouřimi vznikl vůbec první evangelický sbor a vikariát, k němuž se směli dosud tajní evangelíci svobodně přihlásit tzv. „meldungscetlemi“ čili přihlašovacími lístky. Mezi jedněmi z prvních evangelíků se uvádí 1.3.1782 Matěj Gefurt, podruh z Masojed čp.3. s manželkou Rozárou a synem Vojtěchem. 26.8.1784 se přihlásili Vojtěch Beránek s manželkou Lidmilou, synem Martinem a dcerami Alžbětou a Kateřinou.¹⁵)

V roce 1843 bylo na Kosteleckém panství provedeno sčítání lidu. V Masojedech stálo celkem 21 domů, kde žilo 170 obyvatel (82 mužů, 88 žen). Ve vsi bylo 11 rolníků, 21 lidí různého povolání a 30 dětí do 15 let.¹⁶)

Místní část obce Doubravčice 1850-1990

Masojedy setrvaly v souboru Kosteleckého panství až do roku 1848, kdy byla patrimoniální správa obcí ukončena. Knížatům z Liechtensteinu zůstala pole a lesy, obce byly samostatné. Po roce 1850 vznikl v Doubravčicích Obecní úřad, ke kterému Masojedy náležely po období 140 let jako místní část obce. Správa bývalého panství přešla z Kostelce na nově utvořený Okresní úřad v Českém Brodě, roku 1960 na okres Kolín.

Z druhé poloviny 19. století se zachovala pouze jediná historická událost. Vztahovala se k rakousko-pruské válce roku 1866. Prusové se po vítězství u Hradce Králové a Jíčína přesunuli do okolí Prahy, kde obsazovali vesnice, rabovali a vynucovali na obyvatelstvu zásoby pro své lodi a koně. Zachovala se zpráva, že úředníci českobrodského okresu naložili listiny a odvezli je na hradešínskou faru. Chvílemi dávali uši k zemi, zda uslyší dusot koní. Prusové se přihrnuli od Masojed a usadili se na kopci, kde poráželi volně pasoucí se dobytek. Listiny nemohli najít a za několik dní odtáhli. Po válce zasáhla zdejší region cholera, která si vyžádala stovky mrtvých.¹⁷)

Ke konci 1. světové války se připomíná řada případů dezerce vojáků, kteří se z dovolených nevraceli na fronty. Místo toho se tajně ukrývali po obcích nebo v blízkosti lesů. V únoru 1918 zůstala v Doubravčicích skupina 20 dezertérů, v Masojedech zůstali 2. Neměli klid. Četníci je stíhali a trestali. Když vojáci obdrželi informaci o blížících se četnících, uvědomili ostatní a do několika minut prchli každý zvlášť do blízkých lesů u Doubravčic.

Kaplička v Masojedech

Ve středu návsi na vršku stojí vysoká zděná kaplička se zvonkem, pocházející z konce nebo přelomu 19. a 20. století. Kaplička stojí na místě zvoničky v podobě košaté lípy se zvonkem, kterou dokládají mapy Stabilního katastru roku 1841. Zvoničky byly ve zdejší krajině zřizovány od poloviny 18. století. Impulsem jejich výstavby byl patent císařovny Marie Terezie z roku 1751, nařizující každé obci vystavět na návsi zvoničku, kterou se při požáru vyhlašoval poplach. Majitelka zdejších panství kněžna Marie Terezie Savojská nařídila 12.7.1760, aby se ve vesnicích, kde není kostelů, a kde jsou na návsích pouze zvoničky, zvonilo před bouřkami proti mračnům. Pro 33 vesnic, kde nebyly zvoničky, dala kněžna ulít zvonky na své náklady. Kaplička byla u příležitosti oslavy 666. výročí obce vymalována a opravena pod vedením Josefa Vitovského z Hradešína.

Pomník padlých

Nedaleko kapličky se nachází žulový pomník občanů padlých v průběhu 1. světové války. Byl vystavěn v roce 1919 nákladem občanů Masojed. Nápis: „Našim padlým – Boh. Olmr, Al. Pobuda, Ant. Černý, Ant. Skala, Vác. Černý, Vác. Stehlík, Ant. Vomáčka, Vác. Jirkovský – věnují občané z Masojed“. Pod tím na spodní části stojí: „1914-1919“. Pomník před několika lety vzhledně obnovil Josef Vitovský, který zřídil nový plůtek a okolí pomníku.

Sbor dobrovolných hasičů – SDH Masojedy

Sbor byl v Masojedech založen roku 1923, kdy se přihlásilo 14 činných a 32 přispívajících členů. V následujícím roce 1924 byla zakoupena stříkačka, na níž obec přispěla částkou 6.000 Korun. Téhož roku činila subvence 8.000 K a 5.000 K půjčila sboru obec. V roce 1926 bylo v Masojedech postaveno hasičské skladiště, do něhož byly umístěny nově zakoupené 3 výzbroje a 60 m hadic. 23.6.1929 se staly Masojedy dějištěm uskutečnění 26. ročníku župního sjezdu, jehož se zúčastnilo 36 sborů a 250 členů (z 37 sborů a 953 členů). Starostou sboru byl František Drahota, velitelem J. Krutský a jednatelem Jan Malý. Roku 1938 měl sbor 7 činných členů, 2 samaritány, 160 m hadic, 2 háky, žebříky a divadelní jeviště.¹⁸)

Použitá literatura (citace listin jsou uvedeny tučně v závorkách):

1) Dr. Antonín PROFOUS, Místní jména v Čechách III. M-Ř 1951, s. 35.

2) Josef EMLER, Regesta Diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV., 1892 s. 435. (1)

3) Jan KLÁPŠTĚ, In: Práce muzea vesnice – mimořádné číslo, 1977 Regionální muzeum v Kolíně s. 22.

4) Vincenc OEHM, Paměti města Kouřimě I. 1894 s. 79-84.; Jan KLÁPŠTĚ, In: Práce muzea vesnice

– mimořádné číslo, 1977 Regionální muzeum v Kolíně s. 8-9.

5) Josef EMLER, Reliquiae tabularum terrae I. 1870 s. 549. s odkazem na Desky Dvorské XV. s. 381.

6) Josef TEIGE, Zprávy o statcích venkovských z archivu města Prahy In: Archiv Český XXVI. 1909

323. 322-323.

7) Desky Zemské, kvatern 250 fol. A 30 uloženy v Národním Archivu v Praze – DZ 250 A 30.

8) August SEDLÁČEK, Hrady, zámky a tvrze království Českého XV. 1927 s. 18. s odkazem na Desky

Zemské 64 Q 11.; Tomáš V. BÍLEK, Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618 díl I. 1882 s. 524-528.

9) Tomáš V. BÍLEK, Dějiny konfiskací v Čechách po roce 1618 díl I. 1882 s. 524-528.

10) Antonín Nor. VLASÁK, Kostelec nad Černými lesy, In: časopis Památky V. 1863 č. 8. roč. X. s. 349.

11) Václav SCHULZ, Listář kolleje Jesuitské u sv. Klimenta na Starém městě Pražském z let 1628-1632,

1899 s. 40.

12) PhDr. Marie HAASOVÁ-JELÍNKOVÁ, Berní Rula 18 – Kraj Kouřimský I. 1952 s. 125.

13) Josef Vítězslav ŠIMÁK, Zpovědní seznamy arcidiecése Pražské z let 1671-1725 I. – Díl I. Kouřimsko a

Boleslavsko 1909 s. 269-273.

14) kolektiv autorů, Tereziánský katastr Český 2. – Rustikál, sumář a rejstřík 1966 s. 56-61.; kolektiv

autorů, Tereziánský katastr Český III. – Dominikál 1970 s. 268-269. — v počtu duší nebyly zahrnuty

děti do 12 let

15) Jozef MIŠKOVSKÝ, Kacíři a první evangelíci na Českobrodsku 1909 s. 72. a 74.

16) Sčítání lidu na panství Černokosteleckém roku 1843

17) Utíkejte, Prajzi jdou! In: časopis Pod Lipany III. 1923-24 s 166-172.

18) Památník Okresní hasičské jednoty Podlipanské č. 31. 1938 s. 15-17. a 45.

Ostatní literatura a zdroje:

Jan LIER, Čechy XI. 1903 kap. Středočeské meziříčí, s. 316-323.

Jozef MIŠKOVSKÝ, Naše Dolánky In: Naše Hlasy č. 27., 8.7.1906.

Textové přílohy:

(1) 1071)1342, 25 Jan. Pragae.

Johannes, B. rex ac Lucemburg. comes Hrononi de Massoged Novam Villam iure honorabilis homagii donat. — Not. )( „quod pensantes grata fidelitatis obsequia, que fidelis noster dil. Hrono de Massoged nobis exhibuit, exhibet et exhibere poterit in futurum, sibi et suis heredibus nouam villam penes Brodam Theutunicalem locatam, que wlgariter Kunigsbrun dicitur, de munificencia regia iure honorabilis homagii hereditarie damus, concedimus et donamus per ipsum, heredes et successores suos tenendam, habendam et possidendam a nobis et nostris successoribus perpetuis inantea temporibus iure homagii supradicto, concedentes et indulgentes ipsi Hrononi, heredibus successoribus suis, ut in dicta villa tabernam hereditariam et census ac vtilitates quoslibet, que in eadem villa habere poterint, pro ipsorum vtilitate instituant, prout ipsis melius et vtilius videbitur expedire.“ — Dat. Prage a. d. MCCCXLII, in die Conversionis s. Pauli.

Mapy:
Mullerova mapa Čech 1720 © Historický ústav AV ČR – http://www.hiu.cas.cz/

1. vojenské mapování 1764 – 1768 © 1st (2nd ) Military Survey, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna

© Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně – http://www.geolab.cz/

© Ministerstvo životního prostředí ČR – http://www.env.cz/

Statistika domů a obyvatel (zdroj: ČSÚ a RLO)

Federální statistický úřad, Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1950 I. Díl 1978 s. 160-161.

ČSÚ, Lexikon obcí České republiky 1869-2005 I. Díl, 2006 s. 106-107.

Jan Psota ml, kronikář obce Hradešín

Přistoupim dne 2.6.2008